Edward Powell: Rád hraju tam, kde lidé hudbě naslouchají

Plzeň | 22.03.2008 | Tereza Pokorná

Ve čtvrtek 13.března 2008 se Nebeskou čajovnou na dvorku rozezněly tóny indicko-arabské hudby v podání výtečných hudebníků Tomáše Reindlera a Edwarda Powella, který v rozhovoru poodhalil tajemství arabských a tureckých "makamů" a indické Ragy.

Foto: edwardpowell.com

Edward Powell
Umělec, hudebník, učitel, tvůrce hudebních nástrojů, cestovatel, ..
Edward Powell je v současné době celosvětově považován za jednoho z nejlepších kytaristů hrajících na bezpražcovou kytaru (fretless guitar) a je možná vůbec jediný na světě, kdo na tento hudební nástroj hraje autentický styl indické hudby. To právě díky své dvacetileté pouti s indickým sitarem (tradiční indický strunný nástroj). Do hry na bezpražcovou kytaru, kterou si sám sestavil, se mu podařilo vnést arabský styl hudby zvaný Makam. K tomu všemu je Edward také velice uznávaný muzikant ve hře na loutnu.

V Nebeské čajovně jste odehráli s Tomášem Reindlem vynikající koncert. Jak dlouho již hrajete spolu?
Děkujeme. S Tomášm spolu hrajeme, s přestávkami, od roku 2001. Odehráli jsme také hodně koncertů s jeho triem Kumura v roce 2002.

Když jen nahlédneme do tvého životopisu, můžeme vidět, že sis prošel již opravdu velkým množstvím různých hudebních stylů. Předtím, než jsi začal hrát na Sitar jsi působil i v rockové kapele. Rostl tvůj zájem o indickou hudbu postupně nebo to spíše byla rychlá, náhlá změna?
Když mi bylo 20, prožil jsem poměrně prudké změny ve svém životě. S naší rockovou kapelou, která byla v první čtyřicítce nejoblíbenějších ve státě, jsme měli turné po severní Kanadě, a v tu dobu jsem najednou začal cítit velmi slabý, a taky jsem měl jsem vážné kožní problémy na obličeji. To mě tak vystrašilo natolik, že jsem se bleskově rozhodl změnit svůj životní styl ke zdravějšímu a duchovnějšímu. Přešel jsem na přírodní stravu a začal studovat východní filozofii a mysticismus. Nicméně o indickou hudbu jako takovou jsem se začal zajímat až o pět let později, když jsem poprvé navštívil Indii..

Co bylo tedy tou hlavní pohnutkou?
Potřeboval jsem nalézt způsob života, který je v harmonii s přírodou. Nechal jsem hraní tolik hlučného rocku, to zkrátka patřilo do mé minulosti a už to více nepasovalo k mojí představě toho, co jsem chtěl v budoucnosti dělat. Chtěl jsem hrát hudbu na místech, kde lidé skutečně poslouchají, a kde hudba představuje čistý, přírodní a zdravý životní styl.

Na sitar jsi se učil hrát přímo v Indii, pod vedením mnoha věhlasných učitelů. Nejsem si jistá, zda si to dokážeme dobře představit, můžeš nám o tom něco málo povědět? Bylo těžké být přijatý jako student? Nebo je možné pro kohokoli jednoduše přijet do Indie a najít učitele, který by ho naučil hrát na sitar či jiný hudební nástroj..
Na tuto otázku není lehké odpovědět jen krátce. Pro mě to byla především obrovská cesta změny v osobnosti. Zejména bylo těžké nechat elektrické kytary, když jsem s ní dosáhl již tak vysoko - najednou jsem byl v Benarech, jako dítě, co se snaží naučit jeden z nejkomplikovanějších hudebních nástrojů na světě. Ale prokousal jsem se tím, i jsem se učil hinduištinu, a po pár letech jsem si to začal opravdu užívat a zkrátka jsem věděl, že jsem se rozhodl správně a udělal dobrou změnu.
Najít dobrého učitele v Indii není těžké. Je tu mnoho skvělých hudebníků a téměř všichni jsou velmi ochotní učit lidi ze západu. Ale dobře známý problém je spíše to, že se ti nedostane dostatečné osobní pozornosti, a tím tak kompletní a pořádné vedení, které je zapotřebí pro úplné zvládnutí konkrétního hudebního stylu. Ale pokud tu hru žák bere opravdu vážně, tak i to je možné. Na co je ale třeba pamatovat je - najít učitele, který je znám jako UČITEL, a ne jako hudebník (performer). Dobrý učitel je jen ten, který už má vynikající studenty. Teprve pak můžeš říct, že on či ona je dobrý učitel.

Se Sitarem jsi poté začal vystupovat na mnoha koncertech v různých zemích po celém světě. Přednášel jsi tradiční indickou hudbu nebo jsi skládal své vlastní písně ?
V mých úplných začátcích ve hře na sitar jsem si představoval, že bych sitar mohl skloubit dohromady s mým tak trochu blues/rockovým stylem, ale jakmile jsem se jím začal zabývat hlouběji, byl jsem stržený hluboko k tradicím a hrál čistě jen klasickou indickou hudbu. Takže když jsem začal hrát na koncertech, uváděl jsem jen čistě tradiční skladby. I když jsem tu a tam samozřejmě také hrál v různých projektech, kde se styly hudby mísily..
Později jsem pomalu začal skládat své vlastní krátké skladby, nejdříve v klasickém stylu, a pak i více indo/jazz na naše album „Friedsitar“ 2000. Potom už jsem začal skládat výhradně svou hudbu (na albech od „Bluesand“ (2004) až po „Spiritdance“ (2007). Ale v té době už jsem hodně hrál i na oud a bezpražcovou kytaru.

Právě na oud jsi začal hrát v roce 1995, kdy jsi vycestoval do Maroka.. Bylo těžké najít opět toho správného učitele?
Ano, ale abych řekl pravdu, v té době jsem se ani necítil být připravený na to „přepnout“ z indické hudby na arabskou. Takže cesta do Maroka pro mě byla spíš seznámením, uvedením do světa arabské a severoafrické hudby a kultury. V roce ´96 a ´97 jsem na 18 měsíců odjel zpátky do Indie, ale od té doby už jsem tam nebyl. Asi si dovedeš představit, že to není až tak úplně jednoduché prostoupit hlouběji do kultury jedné země a najednou náhle přepnout a zaměřit se na jinou kulturu. Trvalo mi to mnoho let, než jsem uzavřel své učení indické hudby a byl konečně „připraven“ začít se učit pořádně jiný styl.

Můžeš nám tento hudební turecký a arabský styl hudby (zvaný makam/maqam) trochu přiblížit?
To jsou široká témata a není lehké říct mnoho v jen krátkém rozhovoru. Turecká a arabská hudba je založena na modálním systému zvaném makam (maqam). Makam je více méně středovýchodním ekvivalentem indické Ragy (styl hudby). Avšak turecký a arabský makam/maqam jsou přesto rozdílné a i tyto dva hudební styly mezi sebou jsou jiné. Já jsem se začal učit systém arabský, ale nedostal jsem se v něm moc daleko. To bylo pak až v Ross Dale na Krétě, kde jsem poprvé začal opravdu rozeznávat jemné rozdíly mezi tureckou a arabskou hudbou. Až v té době jsem začal vážněji studovat turecký makam systém.
Makam je složitější než Raga, a to v tom, že se zde více využívají „pevné mikrotony“ (fixed microtones) a vůbec celkový způsob hry se od jednoho makamu k druhému poměrně liší..zatímco v systému Ragy neexistuí žádné mikrotony (kromě klasických odzvuků not) a také tu nejsou žádné odchylky od jedné Ragy k druhé. V indické hudbě je úplnost založená na svém systému „Tala“ (rytmus).

Ráda bych se také zmínila o tvém koníčku, a to že vyrábíš své vlastní hudební nástroje. Máš nějaký svůj nejcennější? Vedl tě někdo, nebo alespoň pomáhal, při jejich sestavování?
Můj nejcennější výtvor je hned na první pohled Ragnakamtar, jehož název je složeninou rag(a), makam, (gui)tar. Je to propojení indického Sarodu, turecké loutny a akustické kytary. Navrhl jsem ji a vyrobil v Istanbulu s pomocí Faruka Turunze, který je považován za celosvětově nejlepšího tvůrce louten.

Pracuješ v současné době na nějakém dalším?
Nedávno mě požádal jeden známý Siberický hudebník, jestli bych mu nevyrobil podobný nástroj jako Ragmakamtara, jen s tím rozdílem, že by to bylo skloubení Citaru, mandoly a kytary.

Tvé zatím poslední album se jmenuje Spiritdance. Můžeš o něm něco říci? Dále pak-chystáš také nové album?
Do tohoto alba (Spiritdance) jsem se snažil dostat mnoho různých stylů a zvuků. Spiritdance je podobné předchozímu CD „Bluesand“ tím, že jsem jej nahrával v mnoha zemích za použití mobilních nahrávacích zařízení. Navštívil jsem mnoho neuvěřitelně talentovaných muzikantů a nahrával s nimi. Navíc jsem se snažil využít co nejvíce nástrojů z mé kolekce a snažil se tak představit širokou škálu zvuků a nálad..
V současné době je můj přístup k hudbě velmi odlišný, protože jsem se začal o hodně více soustředit na menší množství hudebních stylů a nástrojů. Na podzim 2008 mi vyjde nové album s názvem Ragmakam.

Jaké jsou tvé další plány do budoucnosti co se hudby týče?
Teď se prvotně soustředím na to být co nejlepší ve hře na ragmakamtar. To znamená učit se a cvičit co nejvíce Raga a Makam. Zatím jsem studoval severoindické Ragy a turecké makamy.. takže výhledově bych se chtěl naučit více i jihoindické Ragy a Makamy arabské.
Chci na sobě pracovat i co se týče solových vystoupení. Také doufám, že budu mít více možností k vystupování a nahrávání se svou skupinou, ale to všeobecně potřebuje více finančních zdrojů a sponzorů.

V současné době žiješ v České republice, líbí se ti tu?
Českou republiku mám rád moc. Jen se tu bohužel rozmáhá ona západní materialistická, kapitalistická kultura, stejně jako po celém světě, a samotné přírodní prostředí a zázemí tradic mizí velmi rychle.

Strávil si již poměrně dlouhou dobu v Indii, Maroku, Turecku,..Narazil jsi někdy na jakýkoli problém týkající se kulturních rozdílů?
Kulturní rozdíly se nezdají být až tak viditelné, díky tomu, že všechny státy jsou už vystaveny různým kulturám z celého světa. Lidé po celém světě jsou už přizpůsobeni masovým médiím a jsou tak ovlivněni jednotnými silami. Lidská společnost je dobře vytrénovaná k tomu být dobrým konzumentem – nakoupit hromadu věcí, a nezabývat se příliš nepohodlnými otázkami na smysl a cenu našich promarněných, materialistických životních stylů.. Jsme naučeni nestarat se příliš o blaho přírody kolem nás, království zvířat, dokonce ani o utrpění miliónů ostatních lidí. Toto jsou kulturní rozdíly, na které narážím pokaždé, když potkám další úplně vymytou hlavu - a to samé prožívám, když se kouknu do zrcadla..

Snažíš se pokaždé, když navštívíš jakoukoli zem, přijmout všechny kulturní zvyklosti? Zkoušíš se třeba naučit i jazyk určité země? Mimochodem, jak jde čeština?
V tomhle ohledu se nepovažuju za dobrého cestovatele, protože můj největší cíl byl vždycky naučit se jen hudbu. Ale učit se jazyky mě dříve bavilo, třeba když jsem byl na 4-měsíční cestě v Maroku, strávil jsem víc času učením se arabštiny a francouzštiny než samotné muziky. Poznal jsem ale, že nejsem kulturní „superman“ a že je lepší spíš si ujasnit, jaké jsou moje priority a zaměřit se víc na to, co je pro mě nejvíc důležité.
S mojí češtinou to bohužel není nejlepší, na to jak už sem tu dlouho. Mám pro to několik důvodů, jedním z nich je, že Češi mluví výborně anglicky a zdá se, že i rádi. Dále pak, co se týče jazyka samotného, Evropa dokáže být tak trochu frustrující místo, když stačí popojet jen pár stovek kilometrů na jakýkoli směr a najednou se ocitneš v naprosto rozdílné jazykové oblasti. Takže jsem se vědomě či nevědomě rozhodl obětovat učení jazyků a zaměřit se spíše na zdokonalování se v hudbě.

Díky moc za rozhovor a přeji mnoho úspěchů

Originální verze rozhovoru v angličtině.

Edward Powell se narodil v kanadském Vancouvru do hudebně a literárně založené rodiny. Již v 6-ti letech začal hrát na svůj první hudební nástroj, čímž bylo cello. O pět let později objevil kytaru, která se stala jeho vášní pro následujících 13 let jeho života. Po tuto dobu studoval rock, jazz, folk a klasickou hudbu u věhlasných kanadských hudebníků.

V 19 letech začal hrát v rockové (progressive rock) kapele, poté o pár let později odjel do Londýna se svým hudebním experimentem trvajícím přibližně 12 měsíců. Když se následně vrátil zpět do Kanady, začal se živit jako zpěvák, kytarista a entertainer.

V roce 1988, po dlouhé hudební „pouti“ po Indii, na které se začal zajímat o tradiční indickou hudbu a sitar, se Edward rozhodl naprosto změnit směr svého hudebního vývoje. Začal se učit hře na sitar u indického učitele Batuk Nath Mishra ve městě Varanasi a pokračoval intenzivními studiemi pod vedením Pandit Budhaditya Mukherjee, (jenž je považován za nejlepšího sitaristu mladé generace v Indii). Od roku 1992 začal pravidelně vystupovat se sitarem v Severní Americe, Evropě a Indii.

Roku 1994 se začal učit hře na loutnu, rok na to vycestoval do Maroka s posláním nalézt ty pravé hudební nástroje a učitele. Jeho studie hry na loutnu a tureckého a arabského stylu hudby „makam“ pokračovaly v krétském Ross Daly (2003 - 2005). V roce 2006 byl pak Edward oceněn grantem Kanadské rady umění na studia s věhlasným Necati Celik v Istanbulu.

Od roku 1999 Edward vydal již pět alb a uskutečnil úctyhodnou řadu koncertů v mnoha zemích. Jeho poslední CD nese název „Spiritdance“.

Více informací naleznete na webových stránkách www.edwardpowell.com.

Komentáře(0)

Přidejte také svůj názor

Přihlášení

Kalendář akcí

« Květen 2012 »
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
	1	2	3	4	5	6
7	8	9	10	11	12	13
14	15	16	17	18	19	20
21	22	23	24	25	26	27
28	29	30	31

Autor článku

Tereza Pokorná

Publikováno 4 článků

Kulturní přehled a společenský magazín